způsobů meditace je spousta, ale v hlavní roli je vždy pozornost

Základní technikou je tzv. uvnitřnění, což znamená přestat věnovat pozornost okolí a zaměřit se na pochody vnitřní. Tu pozornost ale neuvolňovat a aktivně se soustředit. Jakmile člověk poleví, hrozí usnutí.

Čím víc se člověk takto pozoruje a chápe, tím víc nad sebou získává kontrolu. Může si potom začít v hlavě uklízet.

1. odpoutat se od přímých fyzických vjemů, jako nepohodlí, fyzické potřeby, bolest

2. odpoutat se od emocí, jako závist, sebelítost, zamilovanost, obecně motivace vycházející ze super-ega, vše je destruktivní a nepodstatné

3. odpoutat se od myšlenek, tzv. zenový stav nebo uprázdnění, žádné nápady, hudba, rozhovory, věci, strategie, obrazy, nic z toho nejsem já

Když se člověk naučí efektivně uprázdňovat, což můžou být i stovky promeditovaných hodin, může začít jeho pravá duchovní cesta. Duchovní svět se může jevit jako nekonečné nic nebo obrovská prázdnota. Říká se, že je to taková smrt nanečisto. Velkou otázkou pro mnohé průzkumníky je "kdo se dívá?", kdo jsem já, když není nikde nic. Existuje vůbec "reálný" svět? Co je život nebo čas? Kde se bere láska? Dalo by se říct, že je to fáze odpoutání se od dogmat.

Obecně se nedá moc doporučit si číst o něčích niterných zkušenostech. Schopnost sebepřesvědčení je extrémě mocná (placebo) a mysl je schopná na prázdné plátno potajmu kreslit cokoli si přeje. Proto je potřeba nepolevovat v bedlivosti a neustále pozorovat a vše vyhodnocovat.

pár subjektivních závěrů na rozjímání:

• láska pramení z pravého poznání, poznej sebe a poznáš svět, moje nejniternější já je jediná pravda, láska pramení ze mě

• strach a egoismus působí jako gravitace držící nás tady na zemi, ve hmotě, v nevědomosti

• SPOILER ALERT -> prázdnota není černá

• jediný boží chrám jsem já, ne žádný kostel plný světských statků a pochybných rituálů