v nadměrném shonu velkého města dva stávají se ničím
ani tak maličcí však neuniknou své době
sním, i když údajně život si ničím
co bych ale neudělal, abych byl blíž tobě

kam nemůže slunce, tam inspiraci vloží
hvězdy klaviaturami symfonií jsou
kdy zas uvidím tě, jak po tmě v loži
mrkáš mým směrem, zatímco hodiny plynou?