poslední hvězda na mém nebi zhasla
zbylo jenom vakuum, prostor cituprázdna
nyní již cesta moje vyznačená není ničím
jako by teď místo značek zbyla jen horda prázdných tyčí

tak jsem zase tady, v rozlehlém moři plném ryb
proč jsem trestán, když nevím, jakých dopustil jsem se chyb
zážitky, co nestaly se, nevyřčená slova
kráčím sám nočním městem, kudy jsme měli kráčet oba

stokrát stejně, a přesto vždycky jako poprvé
měl to být jen škrábanec a ne rána do krve
jsem si jistý, že život půjde dál ... a možná lépe
na čaj pozvu osud, co na dveře mi stále klepe