Jsem paladin. Mym poslanim je potirat zlo, na ktere narazim.
Muj tvrdy vycvik byl tvrde zaplacen zivoty. Zivoty tech, jejichz duse jsem osvobodil z utrpeni byti ve sluzbach temnoty.
Mec, muj nejlepsi pritel, u boku se mi vzdy leskne verne - stribrne ostri, obcas zbarvene cervene.
Na ceste jsem uz dlouha leta ... a zimy. Hory, pouste, ke slunce vychodu i zapadu. Muj vnitrni kompas je vsak stale stejne primy.

Nyni nachazi se paladin v jedne visce pobliz lesa, kde za davnych dob byvalo dryady a vily videt plesat.
Zla baba tam svou chysi ma a skodi, kudy chodi. Uhranula pry vesnicanum kravy a otravila pramen vody.
Bez ni by pry na svete bylo jenom lip. Kdyz zbavi se ji, muze tady mesic jist a pit.
Tady baba skoncila, povinnost jiz vola. Chteji-li nase duse stoupat, musi zacit zdola.

Cesta k chysi je cesta lesem. Mezi stromy se tezky dupot nese.
Pred chysi baba asi dalsi jedy micha. S mecem v ruce k ni paladin pospicha.
Branila se, ac marne. Po par vypadech utok skoncil zdarne.
"Nenecham te tvuj zivot zkazeny dozit!" A ona s poslednim dechem mu pravila: "Coz nejsme vsichni bytosti Bozi?"

Tak uziva si odmeny, ale klidny zrovna neni. Pripada si, jako kdyz sve presvedceni meni.
V chysi nenasel zle talismany, jedy ani kouzla. Byla tedy baba opravdu tak zla?
"Kudy a kam vlastne vede moje cesta? Jsou snad i ostatni tvorove zli jen proto, ze je neznam!?
Mozna jsem ja ten zly, kdyz jen vykonavam za jine spinavou praci." Smysl zivota se mu najednou uplne ztraci.

Co vykonal uz nikdy odcinit nemuze. Vsak misto pysneho paladina se stal rovnym muzem.
Rozhodl se svuj zivot nevenovat smrti zbytecne, pomahat vsemu zivemu, pri bezpravi nesedet netecne.
Usadil se, a zacal ovce past, drevo tesat, knihy cist a lecive byliny pestovat.
Kdyz jednoho dne objevil se drak, nevzal do ruky svuj mec, i kdyz vsechny ostatni ovladl strach.
Drak je mezi vsemi zivymi bytostmi kral. Tak pohostil ho kralovsky a drak letel dal.