stojím na kopci vůle a dívam se do kraje
okolo poletují krystalky mraženého štěstí
v záchvěvech proudu času se ke mně nese ozvěna dětského smíchu
v údolí se na hladině jezírka usmívá odraz souhvězdí tvé tváře

pod nohama nejistota
cesta dlážděná neznaelitem je kluzká
vůkol keře s listy ve tvaru otazníků

po kapsách jen samota
protože když tebe nemám, nemám nic

správný směr zřím jasně
všechny barvy světa se při tobě zintenzivňují
a já jako můra následující tvou zář
jak funguje tvá magie citového buzení?
indukce emocí ve spirále mé mysli

jak jednoduché by bylo se odrazit
a letět iluzi tvé náruče vstříc

z cihel z naděje však stále jen stavím věž jako z Babylónu
v každém patře verš
pro tebe okno do mých snů
legenda říká, že na jejím vrcholu se tvé srdce nachází

ty legendy