proč stále jen čekáš v tichosti
sklíčený, topící se v úzkosti

hrabajíc se ze dna propasti
pomáháš ostatním, sám raněný a slepý
bez možnosti dotknout se, políbit
bez možnosti se vyslovit

myslíš, že budeš lepší ... jednou
odpoutáváním se od minulosti, ač stěží
zatímco šťastné okamžiky tě míjí a blednou
svět zkrátka není jen o tom - přežít

máš otázky, které na položení čekají?
myšlenky, co úsměv ti nosí?
lidi, jimž masku bys sundal potají?
patetický šašku, co celý život jen prosí

však už sis na to jistě zvykl
možná se nikdy nedočkáš ... ani teď ani jindy
ale ty přesto vytrváš, já tě znám
tvé úsilí přece nic nezlomí
natož pak takovéhle pindy