jsi ta, s kterou mé srdce zpívá
jak ptáci, když se rozednívá
stejně rozednívá se i ve mně
když střetnou se naše rty, tak jemně

bez tebe má mysl bloudí
jen tvůj obličej když se do ní vloudí
krev v žilách se mi hned rozproudí
každý moment s tebou mi je drahý
nemám čím vyrovnat své vnitřní váhy

jen pro úsměv tvůj žít bych chtěl
kéž bych každý den ho vidět směl
i kdybych celou noc pro něj bdít měl
a jak bych o něm písně pěl
hlas by se mi v krku chvěl

ty však nejsi tu, jsi kdesi
mezi zemí a nebesy
volná jako vzduch, jak daleké hvězdy
a já vždy ztrápen tvými odjezdy
když vím, že tě zas neuvidím celý den
chtěl bych moc jít s tebou ven

i když tě konečně mám
nakonec jsem vždycky sám