za oknem bezbarevno, černobílo, vše do šedi je oděné
venku padající vlhko se k mé radosti koncentrovalo do hrnku vedle mne
spolu se zázvorem a skořicí
celou místností nádherně vonící
v polštářích schoulený, dekou oddělen od veškeré zimy světa, hloubám
jak počasí lidem vadí, ale náramně zas svědčí houbám v lese
tam někdo tone v depresích a nadává, že se
opomněl podívat na předpověď, a tak se teď v krmelci schovává
a nevnímá lesní vůně, harmonii fauny, tichem šumící kapky
pokládám knížku, zatímco Blízu protahující si tlapky něco vylekalo
z šeda za oknem se zatím šero stalo

cvak
a pod lampičkou umírněně svítící
pokračuju ve čtení, však tentokrát s knihou o třináctém měsíci