tolik let, však blízko jak nic
když podívám se na měsíc
jako průrva z noci temnoty
tak zaříš v temném dni mém ty
když touha přestojí stud i strach
s tebou po boku v něžných hrách
má duše letí někam k hvězdám
pro tvůj úsměv mezí neznám
jako živý kdyby zdál se mi sen
tak cítím se tebou omámen
rozkvetlá jak třešňový květ
buď mou nejdražší, buď můj svět
zastavit se nedá, víš?
zastavím a uletíš až tam
kde já budu pryč a sám
za večera chladného
když měsíc svítí
nechci nic jiného
jen s tebou býti