Malý Řehoř byl vždycky vynalézavý. Už jako úplnému škvrněti mu nedělalo problém si otevřít postýlku a jít si hrát. Bylo jen otázkou času, kdy se mu podaří proklouznout pod dohledem vychovatelky, aby mohl prohledat celou školku.

Byl už skoro školák, takže ho většina zdejších hraček dávno omrzela. Měl radši objevování tajemstvích skrytých za zamčenými dveřmi, skladiště nepoužívaných pokladů a cestičky dosud nevyšlapané.

Jednoho dne si všiml, že dřevěné obednění, ve kterém bylo posazene topení, má v rohu hlavni hrací haly vyvyklané příčky a že by snad bylo možné se dovnitř dostat. Prostor vevnitř nevypadal zvlášť velký, ale času měl dost, tak jaképak copak. Paní vychovatelce se to ale nebude líbit. Každou chvíli ho kontrolovala, jestli zase někam nezmizel, a z takovéhle prima schovky by radost jistě neměla.

Řehoř ale nebyl žadná padavka, měl pod čepicí, i když žádnou zrovna na hlavě neměl, a kuráž by mohl rozdávat. Vymyslel tedy novou hru o nejlepší pevnost z velkých barevných kostek. Pro tu svou si ne náhodou zabral právě roh místnosti.

Netrvalo dlouho a pevnost byla dostatečně vysoká, aby nebyl moc vidět. Nejdřív dal do mezery mezi rozevřenými dřevěnými žebry jednu nohu, pak druhou, protáhl se a za chvíli už tam měl i hlavu. Vlastně se tu chtěl jen zkusit na chvíli shovat. Jaké ale bylo jeho překvapení, když zjistil, že prostor pokračuje dál za zeď.

Samozřejmě se dlouho nerozmýšlel a jal se prozkoumat novou, úplně neznámou chodbičku. Po pár krocích se mu otevřel pohled, jaký vůbec nedokázal pochopit.

Za zdí totiž byla místnůstka, no, pokojík, sotva tak malý, aby si v něm mohl stoupnout a nepraštil se do hlavy. Bylo tam maličké křeslo akorát pro něj, malá lampicka, která ale jakoby spíš umocňovala šero, a veliké tmavé okno, které jakoby vedlo tu do města, tu na zahradu, tu do jídelny a tu zase do sousední školy, kde zrovna něco malovali.

Vedle křesílka byl ještě malinký stoleček a na něm bublifuk. Řehoř se posadil do křesla, vzal si bublifuk, nabral, foukl a jak se první bublina rozprskla o okno, celé začalo světlat a zvětšovat se, až ho celé pohltilo.

...